Zvědavost je stejně důležitá jako inteligence

V poslední době je nejvíce podporovaný koncept, že žijeme ve „věku složitosti“, to znamená, že svět ještě nebyl tak komplikovaný. Tato myšlenka je založena na prudkém vývoji technologií a změn, které přinášejí. Množství informací, které produkujeme s tím úzce souvisí. Přesto filozofové jako Leibniz (17.století) a Diderot (18.století) si už ve své době stěžovali na přehlcení informacemi. Odkazovali na ohromné množství knih, které ale dnes reprezentuje jen malou porci toho, co známe. Mnoho z toho co dneska víme, bude zřejmě podobně (ne)významné pro budoucí generace.

Můžeme uvažovat i jinak. Nezamýšlet se, jestli je naše doba složitější, ale jak je možné, že lidé jsou schopnější přijmout složitější a složitější věci? Jak se se složitostí vyrovnává obyčejný člověk v každodenním životě? Ačkoliv složitost závisí na kontextu, její zvládání závisí také na osobních dispozicích každého jedince. Zvláště důležité jsou tři klíčové psychologické kvality, které zvyšují naši schopnost zvládat složitost:

1) IQ

Většina lidí ví, že IQ je inteligenční kvocient a odkazuje na mentální schopnosti. Méně už je známé, že IQ působí na široké spektrum výsledků, jako je pracovní výkon a objektivní úspěch v kariéře. Hlavním důvodem je, že vyšší hodnota inteligenčního kvocientu umožňuje rychlejší učení a rychlejší řešení nových problémů. IQ měříme IQ testy, kde můžeme namítnout, že jsou odtržené od problémů každodenního života. Jsou poměrně abstraktní či matematické. Na druhou stranu jsou IQ testy mocným nástrojem, kterým můžeme předpovídat naši schopnost zvládat složitost. IQ tudíž nemůžeme zaměňovat za tzv. „selský rozum“, jelikož IQ je mnohem silnější prediktor výkonu v komplexnějších úkolech než v těch jednodušších.

Složitější prostředí je bohatší na informace, což způsobuje větší kognitivní zátěž a to vyžaduje větší výkon mozku nebo tzv. záměrného myšlení (deliberate thinking). Nemůžeme prostě jet jednoduše na našeho autopilota (nebo taky podle Kahnemanova rozdělení – Systém 1). IQ je míra, kterou měříme výkon mozku a stejně jako u počítačů, je touto mírou rychlost (či rychlost zpracování). Není překvapující, že existuje významná korelace mezi IQ a pracovní pamětí (krátkodobou pamětí, kdy vstřebáváme informace z různých zdrojů). Zkuste si zapamatovat telefonní číslo, současně se ptát na cestu a vzpomenout si na svůj nákupní seznam – to Vám dá dobrý odhad Vašeho IQ.

Bohužel výzkumy ukazují, že i když je možné dobře trénovat pracovní paměť, tak to nezvyšuje naši schopnost vypořádat se se složitostí. Nicméně některé zdroje naznačují, že u starších lidí trénink paměti pomáhá oddálit „stárnutí mozku“ podle teorie „use it or lose it“.

2) EQ

EQ, emoční kvocient, míra pro emocionální inteligenci (zjišťuje naši schopnost vyjádřit, kontrolovat a vnímat emoce). EQ souvisí se složitostí v třech hlavních bodech. Za prvé, lidé s vyšším EQ jsou méně náchylní ke stresu a úzkosti. Poněvadž složité situace jsou náročné, často s sebou přinášejí tlak a stres, ale lidé s vyšším EQ umí tyto nežádoucí jevy odrazit či zpracovat.

Vyšší EQ je klíčové pro interpersonální komunikaci a lidé s vyšším EQ jsou lépe vybaveni na řízení složitějších organizačních struktur. Dokonce i v dnešním hypermoderním světě, kdy jsme ve spojení s mnoha lidmi právě díky technologiím, většina zaměstnanců se chce zdokonalovat na poli tzv. „měkkých dovedností“ (soft skills). Zvláště pak pokud jsou v manažerských nebo jiných vedoucích rolích.

Za třetí, lidé s vyšším EQ mají častěji podnikatelského ducha. Jsou více proaktivní, nebojí se riskovat, pátrají po příležitostech a mění nápady v konkrétní inovace. Všechny výše uvedené argumenty nám říkají, že EQ je důležité pro zvládání nepředvídatelných, nejistých a složitějších podmínek.

3) CQ

Koeficient zvědavosti (curiosity quotient) se zabývá tím, jak moc toužíme objevovat nové věci (tzv. hungry mind). Lidé s vyšším CQ jsou více zvědaví, více otevření novým zkušenostem. Pro ně je rutina nudnou záležitostí a mají zalíbení ve všem novém. Jsou to ti lidé, co chrlí originální nápady a bojují proti konformitě. CQ nebylo tak moc prostudováno jako IQ nebo EQ, ale existují studie, které naznačují, že CQ je klíčové ve dvou věcech. Za prvé, jedinci s vyšším CQ jsou více tolerantní k nejednoznačnostem. Takový styl myšlení, který je založený na jemných odlišnostech, rozdílech a nuacích, ten vystihuje samu podstatu složitosti. Za druhé, vyšší CQ vede k větší intelektuální investici – získávání vědomostí po celý život, zvláště v oblastech vzdělávání jako je věda nebo umění. Vědomosti a odbornost, stejně jako zkušenosti nám pomáhají přeložit si složité situace do situací nám dobře známých. CQ je tedy universální nástroj, který člověku pomáhá najít jednoduchá řešení pro složité problémy.

Ačkoliv IQ je těžké trénovat, EQ a CQ můžeme rozvíjet. Jak řekl sám Albert Einstein: „Nemám žádný zvláštní talent, jsem jen vášnivě zvědavý.“

Původní článek: Harward Bussiness Review, Curiosity Is as Important as Intelligence

O autorovi:
Tomas Chamorro-Premuzic je CEO ve společnosti Hogan Assessment Systems a profesor na University College of London a Columbia University, kde učí psychologii obchodu (Bussiness psychology). Je to uznávaná mezinárodní autorita v oblasti talent managementu, osobnostním profilování a people analytics.

Zdroj obrázku: http://www.drtomascp.com/about/