Ejčárův rozhovor o personalistice: Veronika Slavíčková, CME

Ejčár vám přináší rozhovor s HR manažerkou společnosti Central European Media Enterprises Mgr. Veronikou Slavíčkovou.

Jak jste se dostala k HR?
Studovala jsem sociologii na FFUK a oblast HR byla jednou z možných cest, kterou se po studiu dát. Ačkoliv mi během studia nebyla cizí ani analýza a interpretace dat, nakonec mě více lákala práce s lidmi. Odpověděla jsem tehdy na pár inzerátů na juniorské pozice v HR, na druhém pohovoru se na mě usmálo štěstí a během pár dnů jsem nastoupila do TV Nova na pozici Asistentky HR oddělení.

Z původní brigády se nakonec vyvinula práce na plný úvazek a dostala jsem postupně šanci učit se spoustu nových věcí. V průběhu času jsem vedle HR administrativy přičichla k oblasti odměňování a zaměstnaneckých benefitů a když se pak měnila struktura HR oddělení a pozice měly být rozděleny na “front-office” a “back-office”, nelákalo mě se se svou pozicí Specialisty odměňování přesunout  "dozadu", chtěla jsem být i nadále v kontaktu s lidmi, ale zároveň jsem si byla vědoma toho, že nemám moc zkušeností například s náborem, který do nové "front-officové" role HR Partnera spadal. Můj tehdejší šéf mě ale podpořil a dostala jsem příležitost přejít na pozici HR Partnera, za což jsem dodnes vděčná.

Co je pro vás při práci v HR nejtěžší?
Nejtěžší jsou chvíle spojené s negativními emocemi - jako nejběžnější příklad mě napadá ukončování pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, což bohužel k práci v HR patří i když to zrovna nejsou okamžiky, které by si člověk užíval. Velmi těžké je, když zaměstnanec řeší nějakou těžkou životní situaci a vy nemůžete pomoci nebo jen velmi omezeně. Těžké (i když nesrovnatelné s předchozími uvedenými příklady) je ale třeba i to, když zamítáte velmi dobrého kandidáta, který úspěšně prošel několika koly výběrového řízení, ale nebyl jediným dobrým kandidátem nebo se společnost z nějakého důvodu nakonec rozhodla pozici neobsadit.

Co je pro vás naopak nejlehčí?
To, co mě na HR baví, je pestrost. Některé úkoly jsou rutinní (a daly by se tedy označit jako lehké), jiné vyžadují určitou dávku kreativity, některé člověk řeší samostatně, u jiných je třeba oslovit ty správné kolegy a k výsledku se dopracovat společně, jednou je to práce s čísly, jindy komunikace s lidmi...

Když k tomu všemu máte možnost přijímat nové zodpovědnosti a učit se průběžně něco nového, je to takový fajn mix, když ne, práce se časem stane stereotypem, tak jako asi u většiny profesí. Jsem ráda za svoji multifunkční HR roli (v různých firmách by se mohla jmenovat rozličně - např. HR Partner, HR Manager, HR Generalista...) - asi by pro mě totiž nebyla lákavá např. práce analytika, kde bych celé dny připravovala excelovské tabulky a reporty, ale také by mě tolik nebavilo, kdybych dělala celé dny pohovory s kandidáty, jako na běžícím pásu. Přitom když je tam od každého kousek, je to fajn a baví mě to.

Co byste HR popřála do dalších let?
Aby pracovníci HR nezapomínali ve své praxi z názvu human resources uplatňovat tu část "human":-)

Co byste ráda změnila, zlepšila, inovovala...
V návaznosti na poslední setkání pražského HR klubu mě momentálně v souvislosti s touto otázkou napadá téma flexibilních forem zaměstnávání - byla bych ráda, kdybychom se u nás v ČR více přiblížili těm zahraničním zemím, kde se zaměstnavatelé pružněji přizpůsobují potřebám zaměstnanců, kteří potřebují skloubit pracovní život s rodinným (částečné úvazky, job sharing, homeworking...) Jsem si vědoma toho, že u některých profesí to jde jen velmi obtížně, ale jsou i takové, kde pouze chybí dobrá vůle…

Mnohokrát děkujeme paní Veronice Slavíčkové za rozhovor a přejeme jí, ať je i nadále ve své práci tak spokojená.